Abychom si dobře zapamatovali, co jsou to přídavná jména, museli jsme si jich pár připravit a pak je nazdařbůh doplnit před podstatná jména v pohádce "O perníkové chaloupce". Jak to dopadlo vidíte dále: Dokážeš přídavná jména opět všechna najít?

PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

Žila byla velká rodina, kde byly dvě malé děti. Naštvaná macecha se chtěla nemocných dětí zbavit. Poslala je do tatínkova lesa na bláznivé jahody. Šly srdéčkovým lesem, až zabloudily. Šly a šly, a  hledali roztomilé stavení. Uviděly perníkový strom a bzučící Mařenka řekla ohnivému Jeníčkovi, aby vylezl na tlustý strom a podíval se po bílém světýlku.

Starý Jeníček vylezl na cvaklý strom a zahlédl klopýtavé světýlko. Hnusný Jeníček ukázal mokré Mařence, kudy jít. Náhle našli hloupou chaloupku, která byla z mrtvého perníku. Začali loupat unavený perníček. Pak ale vylezla roztomilá ježibaba! Když bytová baba nadávala, šeptaly popletené děti, že to byl jen nechutný větříček. Upečená baba zalezla a medvídkový Jeníček začal znovu loupat vybledlý perník.

Podruhé vylezla zdravá baba ven, a už se nenachytala. Vzala opilého Jeníčka a Mařenku a strčila je do osmažené klece. Všechny smradlavé práce nechala na nich. Když je vykrmila, chtěla je upéct. Ale přitisklé děti si začaly vymýšlet, že neumějí vlézt na sychravou lopatu. Chtěli, aby jim to divná baba ukázala. Přitom ji strčily do ušaté pece a na nic nečekaly. Černobílá baba jim slibovala mrtvolné věci: zubatý hrnec, spálené zlato a napsaného kocoura, Ale pihaté děti utekly. Běžely zpátky do nahatého domečku. Slizký otec už neposlouchal tlustou macechu a tenké děti vzal zpátky. Zazvonil šeredný zvonec a větříčkové pohádky je úsměvný konec.